Léčení jizev

Po vyslovení diagnózy roztroušená skleróza jsem velmi rychle pochopila, že má nemoc je zároveň mé vyléčení.

Začala jsem se věnovat józe a meditacím. Tady jsem začala nacházet velké uvolnění a zpevnění těla. Po krátké době jsem na vlastní kůži viděla, jak léčebná jóga je. Má levá strana, která byla postižena při atace roztroušené sklerózy, se hodinu po hodině lepšila. Po dvou měsících jsem mohla stát bez opory na levé straně, aniž bych upadla, nebo ztratila balanc. Józe vděčím za to, že mě naučila správně dýchat. Zde jsem se naučila několik dechů proti stresu, což dodnes používám v běžném životě. Jakákoliv stresová situace nastane, okamžitě se začnu uvolňovat právě díky dechu.

Poprvé jsem slovo léčba jizev slyšela na kurzu hormonální jógové terapie. „Léčba jizev?“ říkala jsem si pořád dokola. Vždyť to já nepotřebuji. Své jizvy vůbec necítím, svůj podbřišek také ne, ale to je zcela normální po abdominioplastice. Vždyť

přeci i samotná lékařka, která mi zákrok prováděla, mě na tuto skutečnost upozorňovala.

Pro plastiku břicha jsem se rozhodla po dvou císařských řezech a následné diastáze. Tudíž mým občasným píchnutím a pnutím v podbřišku jsem nepřikládala žádnou velkou pozornost a sama sebe jsem vždy jen odbyla slovy: „holt srůsty“.

Z kurzu HJT jsem odjížděla zcela nabitá a rozhodnutá, že se musím vrátit ke svému ženství, že za ty roky jsem od něj zcela odpojená a nedokážu se vůbec sama se sebou spojit a cítit samu sebe. Věděla jsem, že se chci cítit jako sebevědomá žena, která miluje sama sebe. Že se chci cítit jako žena, která je plná energie a z které tato energie vyzařuje. Že chci být žena, která ví přesně, co od života chce.

Můj další krok bylo, že jsem začala číst knihy „Miluj svůj život“ od Louise Hay a „Cyklická žena“ od Mirandy Gray. Právě to byl můj impuls k tomu uvědomění si, že jsem z té staré masky ze sebe strhla jen část a že je třeba ji úplně odstranit. Že mám v sobě ještě své skryté dary a talenty, které potřebuji více objevit a prozkoumat. Že potřebuji začít naslouchat svému vnitřnímu hlasu.

A znáte to – „náhody“ neexistují. Právě v ten den na mě vykouklo na facebooku léčení dotekem, léčba jizev. „Wau,“ zarezonovalo to se mnou a já se hned přihlásila na workshop. A tak jsem ho absolvovala. Workshop vedl Michal Seifert a Darja Rádha Angel.

Zcela předčil mé očekávání, a nejen to! 

Dozvěděla jsem se o svém těle, že mám místa doteku, která mi jsou zcela nepříjemná a o kterých jsem dosud neměla tušení. A naopak ty, pod kterými úplně roztékám, že i pouhý dotek je potřeba udělat správně a láskyplně. Zní to možná jako samozřejmost, ale kolik z nás to dělá? Kdo z nás nad tím přemýšlí? Máme vůbec čas v běžném shonu života přemýšlet nad tím, jak se dotýkáme našich blízkých? Jak se dotýkáme sami sebe?

Poté jsme se dotkli tématu o prožitkovém cvičením „umět si stanovit hranice“. Bylo to pro mě velmi překvapující… ale o tom v mém dalším článku. Po skončení workshopu jsem si byla jistá, že pojedu na individuální terapii léčení jizev k Michalovi.

Na své první sezení jsem jela po kontrole v MS centru Motole. Když jsem usedala do křesla v Michalově studiu, byla jsem myšlenkami ještě na cestě, jak jsem zaparkovala a že jsem mohla blíž ke studiu. Ale jelikož je Michal člověk, který se dokáže napojit na každého, uklidnil mě, řekl: „Dýchej a uvolni se.“ V tu chvíli jsem si uvědomila ten okamžik. Začala jsem cítit příjemnou, laskavou vůni, která se linula celou místností. Vnímala jsem světlo vycházející z lampy a mé tělo vědělo, že se bude „něco dít.“

Po příjemném uvolňovacím rozhovoru jsem byla vyzvána, ať si lehnu na lehátko. Odkryla jsem své jizvy po dvou císařských řezech. Michal začal s léčením. Jemně položil své ruce na místo, kterého se od porodu včetně mě nikdy nikdo nedotkl. Bylo necitlivé a bolavé. Občasné pichlavé bolesti a křeče jsem měla čím dál častěji. Proto mě velmi překvapilo, jak velké teplo a energie proudí z Michalových rukou, které se mě jemně a nenásilně začaly dotýkat. Bylo to pro mě něco naprosto nového. Srdce se mi rozbušilo. Za pomocí dechu, který jsem společně při terapii krásně synchronizovala se svým terapeutem. Začal pomalým dotekem kroužit v mém podbřišku. Přišla bolest, jako by do mě řezal skalpelem, byla zbarvená do černa a slova, která mi zněla v hlavě, byla: beznaděj, bezmoc a veliká křivda.

Měla jsem před sebou obraz své osmileté holčičky. A situaci, na kterou jsem již dávno zapomněla. Michal dál masíroval, jemně kroužil po mé jizvě a tlak jeho prstů nebyl nikterak silný. Mluvil na mě, ať mu říkám, kde právě jsem a co se tam odehrává. Vše jsem mu za doprovodu slz popsala. Položil mi otázku: „Chceš to změnit?“ Je jasné, že má odpověď zněla ano.

„Popiš mi, co by se podle Tebe mělo odehrát, aby ses cítila dobře?“ A pořád jezdil po mé jizvě, teď už silnějším tlakem a jeho prsty jsem cítila hlouběji v mé kůži. Začala jsem mluvit a popisovat celou situaci znovu podle té osmileté holčičky. Ani jsem necítila, jestli masíruje stále stejným tlakem, jelikož jsem se musela začít smát. Pomalu mé pocity bolesti vystřídala radost, láska a štěstí.

Michal stále krouží po mé jizvě a já začínám opět cítit velký tlak v mém břiše. Začíná se mě zmocňovat pocit beznaděje, strach a selhání. Vynořuje se mi obraz toho, jak rodím. Jak můj syn by rád spatřil denní světlo a já mu nedokážu pomoc. Jako žena selhávám, jelikož má joni se vůbec neotvírá. V očích mám slzy. Michal řekl: „Klidně si zakřič.“ Křičím…

„Jak bys chtěla prožít svůj porod?“ slyším otázku.

„Krásně, přirozeně, volně…“ a začínám být klidnější. Cítím, že i masáž je velmi jiná. Už mi nemasíruje jen jizvu, ale svým předloktím jezdí po mém břiše. Naprosto krásně a jemně. Michal mě vede, ať si představuji, že jsem v místnosti, která je mi příjemná.

Vybavuji si místnost. Jsou tam bílé stěny, všude kolem mě jsou čerstvé damaškové růže. Uprostřed je nádherná velká dřevěná vana. V ní ležím. Všude kolem je cítit čistá vůně z růží. Začínám rodit naprosto přirozeně a volně. Jemné stahy dělohy a krásně plynulé vyklouznutí dítěte z lůna matky.

Projel mnou znovu ten pocit neskonalého štěstí a bezmezné mateřské lásky. Před očima nádherné bílo-růžové světlo a ve svém bříšku pocit neskutečného uvolnění.

I když ležím ve studiu o 15 let později, zní to neuvěřitelně, zažívám svůj porod znovu.   

Michal pak sám prohlásil: „Teď už nemáš bříško jak obrněný tank, ale jen jako transportér.“😀

Pak za hlubokých nádechů a výdechů pokračujeme dál v masáži. Uvědomuji si, že doteky na mém těle jsou pomalejší, ani už je necítím tak hluboko. Pociťuji velmi jemnou relaxační masáž. Jsem šťastná, má duše vysílá krásné žluté barvy. Energie, která přichází od mého terapeuta, je tak silná, že mě brní konečky prstů u ruky. Pomalu končíme s prvním sezením. Vím, že nejsme zcela hotovi, ale jsem si zcela jistá, že toto je jen začátek, že tohle je ta správná cesta a vím, že přijde mé plné vyléčení.

Věřím tomu.

O dvě hodiny později je mi na zvracení, snažím si vše prodýchat a funguje to skvěle.

Ano, jsem velmi unavená, ale už teď pociťuji teplo v oblasti pupíku, kolem jizev (to jsem nikdy dříve necítila). Přes veškerou únavu mám pocit, že energie ve mně začíná proudit krásně rovnoměrně do všech míst na mém těle.

Už dva měsíce po terapii jsem velmi vděčná, že jsem ji podstoupila. Díky léčbě jizev jsem se zbavila tíhy a nepříjemných pocitů, které byly uloženy hluboko v mém podvědomí a zapsány v těle. Jsem pyšná matka dvou krásných dětí a děkuji svému tělu za to, jak krásným způsobem je přivedlo na svět. A co víc, má citlivost na mém bříšku je úplná. Samotné jizvy už mi vůbec natáhnou a necítím zde žádnou bolest, ani občasné křeče. Žádné škubnutí. Má kůže je krásně pružná. Když se hladím po břiše, mám ho citlivé na místech, které jsem dřív necítila. Dokonce jsem začala být lechtivá. Nemám z břicha obrněný transportér plný bolesti.

Děkuji sama sobě, že jsem mohla podstoupit tuto metodu, která mě zbavila mých bolestí, a to nejen těch fyzických, ale i na duši. Jako zdravotní setra jsem si celých 15 let myslela, že je to od srůstů a musím to vydržet. Vím, že je spousty žen, které mají tuto mylnou představu taky.

Trápí se, protože pořád cítí pnutí, občasné bodnutí a kůže v okolí je necitlivá po císařských řezech, po různých operacích, např. žlučníku, velkých břišních operacích, laparoskopii. Nebo se denně dívají do zrcadla na jizvu, která jim dnes a denně připomíná nepříjemný zážitek.

Pomoc je tady. Je jen na každé z nás vykročit na tu správnou cestu a začít poslouchat zprávy zevnitř. 

Pomáhám ženám projít snadněji cestou onkologické léčby a následně v nich probudit úctu a návrat k jejich ženství. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Získej ZDARMA

    Text formuláře

  • Kategorie