Cítit se svobodná! Jde do?

Moje milé,

vždycky jsem si myslela, že pocit svobody jsme měly jako malé děti. S narůstajícím věkem, nástupem do zaměstnání, svatbou a se založením rodiny nastaly jen povinnosti. Den za dnem se střídal a všechny začínaly být stereotypní. Občas jsem měla pocit, že najetý stereotyp musím změnit výletem s rodinou, naplánováním dovolené, pobavením se s přáteli. Vše bylo fajn, ale pořád jsem se cítila uvnitř svázaná a můj vnitřní kritik pořad hodnotil dané situace a hlavně MĚ!

Jednou jsem si tak snila. Jen tak ze dne na den, z hodiny na hodinu vše hodit za hlavu a odjet.

Odjet bez výčitek, že jsem doma nechala dvě děti a manžela. A už vůbec se neohlížet na to, co řeknou v práci. Neohlížet se, jestli mi dá v práci šéf dovolenou, nebo ne… Pokaždé, když jsem se z téhle představy probudila, řekla jsem si: „ne, to nejde.“

Jde TO!!! Vesmírné zákony fungují na plný plyn. A vše, co do vesmíru posíláme, nám on servíruje pěkně zpátky.

Jednoho krásného večera po úžasné meditaci, kde ve mně Ganapati probudil moji sílu, velký pocit blaha a štěstí  jsem se rozhodla.

Druhý den ráno jsem zavolala do práce, že nepřijdu a dávám výpověď. Ten večer jsem si chatovala se svojí kamarádkou Janičkou Maškovou Zimolovou a náš chat vypadal takto:

Jana: „Drahá, pojeď se mnou do Chorvatska.“

Já: „kdy jako?“

Jana: „hned“

Já: „Tak jo!“

A bylo to. Věděla jsem, že přesně tohle potřebuji. Neměla jsem našetřenou ani korunu, ale moje vnitřní rozhodnutí bylo tak silné, že jsem na to vůbec nemyslela.

Pořád jsem si opakovala, jestli toto má být moje transformační cesta a má se stát, vesmír se spojí a pojedu.

Manželovi jsem oznámila tuto novinu a i to, že za dva dny odjíždím do Chorvatska. Vůbec tomu nevěřil. Věděl, že nemám ani korunu na cestu, a tak byl pořád v „klidu“. Nicméně, já se balila a plánovala cestu. Mé okolí, rodiče i babička byli zásadně proti.

 

Slyšela jsem poznámky typu: „A co ty děti? To ti není líto je tu nechat? Aspoň Natálku vezmi s sebou.“ Miluji svoji rodinu, ale věděla jsem, že toto musím podniknout úplně sama. Tady nechci být v roli mámy, ale svobodné holky, která přes všechny překážky zvládne úplně vše.

Den před odjezdem jsme s rodinou seděli a grilovali. Přišla maminka a moje babička a povídají: „Opravdu jedeš do toho Chorvatska?“

„Ano.“

Co se nestalo? Na cestu mi přispěly finančním obnosem. Mé srdce zaplesalo radostí. Opět se mi potvrdilo, že když máš víru, vesmír vše zařídí. Večer přišel i manžel a na cestu mi přispěl taky. O to větší byla moje radost a v mých očích vyrostl do obrovských rozměrů.

Vyjádřil mi tím mlčky svůj souhlas s tím, co hodlám udělat. Cítit jeho podporu, tím se ve mně zapnula moje vnitřní turbína. Začala jsem si zpívat, tančit a cítila se neuvěřitelně silně a zároveň velmi vzrušeně.

Večer před odjezdem mi píše Janička, že má teploty a zimnici. Vůbec mě to nerozladilo. Věděla jsem, že do zítra se vše spraví a na tuto transformační cestu se vydá se mnou.

Přes všechny překážky a mého vnitřního kritika, s kterým jsem si pokecala a vysvětlila mu, jak moc důležitá je tato cesta, přes nedostatek finančních prostředků i přes klepání si na čelo mých blízkých jsem seděla v autě a řítila se směr Chorvatsko…

Pocit svobody a vnitřní síly mi ani nepustil jedinou myšlenku o tom, kde budeme spát, kde se ubytujeme a kam vlastně jedeme. Jely jsme s naprostým klidem, úsměvem ve tváři, kam nás srdce vedlo.

Milé ženy, poslechněte svoji intuici, přejte si co skutečně do svého života potřebujete a pak to prostě pusťtě! Uvidíte, jak se věci začnou dít bez vašeho velkého snažení a kontroly. 

S láskou Petra

Pomáhám ženám projít snadněji cestou onkologické léčby a následně v nich probudit úctu a návrat k jejich ženství. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Získej ZDARMA

    Text formuláře

  • Kategorie